Prostor je koncipován jako otevřená květinová louka bez klasických náhrobků, obrub a tvrdých vizuálních hranic. Zemřelí jsou připomínáni pouze drobnými dřevěnými destičkami, které nenarušují charakter krajiny a umožňují místu zachovat přirozený a klidný výraz. Součástí návrhu je také důraz na ekologický způsob pohřbívání — ukládání zesnulých probíhá výhradně do biologicky rozložitelných rakví z přírodních materiálů bez syntetických a plastových prvků. Stejný princip se uplatňuje i u použitých textilií a doplňků.

Centrálním prvkem prostoru je altán určený pro poslední rozloučení, který zároveň slouží jako místo zastavení, odpočinku a tichého pobytu pro návštěvníky hřbitova i pozůstalé. Obřadní prostor doplňují dvě rituální mísy — vodní hladina pro pouštění plovoucích svíček a ohniště určené pro symbolické pálení posledních vzkazů, dopisů nebo osobních rozloučení.

Součástí Lučního hřbitova je také „Ptačí třešeň“ — pietní místo určené pro ukládání nenarozených dětí a novorozenců. Projekt citlivě reaguje na potřebu důstojného a dostupnějšího způsobu pohřbení bez nutnosti pronájmu klasického velkého hrobového místa a otevírá téma dosud opomíjené části funerální péče v českém prostředí.

Celý návrh pracuje s jednoduchostí, krajinou a přirozeným cyklem života jako hlavními principy prostoru. Luční hřbitov vytváří prostředí, které podporuje osobnější formy rozloučení, bližší vztah k přírodě a citlivější prožívání vzpomínání.